22.: V měsíčním světle

1. května 2011 v 22:11 | Laila |  Nejen práce
Přidávám další, a myslím, že velmi napínavou kapču o Laila a Snapeovi. :)
 

Kapitola 9.: Klíč ke svobodě

2. února 2011 v 14:58 | Laila |  Harry Potter a vztek jednorožce
Tak kousek pokračování :)

21.: Měsíční odvar 2/2

5. ledna 2011 v 19:19 | Laila |  Nejen práce
Snape si znovu pročetl seznam lektvarů.
"Takže, začneme měsíčním odvarem. Jeho příprava je časově náročná."
"A to proč?"                    
"Protože se do něj přidává jahodové listí, které je nejvíce účinné, když se natrhá v momentě, kdy na něj svítí měsíční paprsky. To byste jako ošetřovatelka měla vědět, kolegyně."
"No samozřejmě. Mám to, kolego, chápat tak, že dnes v noci budu muset jít do lesa pro jahodové listí?"
"Ano, přesně tak," přitakal Snape jakoby se nic nedělo.
"Jen bych ještě…podotkla….že…mám jít do lesa, v noci. Tedy v době, kdy jsou tam ta nejnebezpečnější zvířata a ti nejnebezpečnější tvorové. A já nevím, co ještě."
Snape se na ni letmo podíval, než dodal: "Půjdu s vámi."
"Děkuji," oddechla si Laila a přečetla si seznam surovin, které jí Snape právě přichystal.
"Už tam můžete začít přidávat jednotlivé přísady. Nejdřív mi ale vždy řekněte, co tam chcete dát. Já vám to buď odsouhlasím, nebo ne. Každopádně je na čase, abyste se to naučila. Tak prosím," pobídl ji.
Laila se rozhlédla co vše má při ruce.
"Tři kousky krysích jater?" zeptala se. Snape jen ostře přikývnul. Laila si vzala do ruky nůž a začala krájet malé kousky krysích jater.
"Menší," podotknul Snape jakoby nic. Laila si uvědomila, že kdyby byla jedním z jeho studentů nejspíš už by jí za to strhnul dvacet bodů minimálně. Ukrojila další kousek, tentokrát tenší než ten první. Snape ji pozoroval a nic neříkal, takže usoudila, že je všechno v pořádku. Stejně ukrojila poslední třetí kousek a pak všechno vhodila do kotlíku.
"Nezapomeňte míchat," napověděl jí. Laila ho pro jistotu okamžitě poslechla.
A takto to šlo celé dopoledne. Laila něco navrhla, Snape to schválil a sem tam napověděl co dál. Co ji však překvapilo nejvíc, bylo, že se vůbec nerozčílil. Celou dobu byl naprosto klidný. Že by se na něj těch pár hodin dovolené tak podepsalo?
Když přidávala poslední přísadu - nastrouhanou slupku z modřenky, venku za okny už byla tma.
"Jak dlouho už jsme vlastně tady?" zeptala se Snapea.
"Dlouho," odpověděl jí tiše z druhého konce místnosti. Věděl, co Laila přidává do kotlíku a o nic víc se nestaral.
"Už to mám hotové," otočila se na něj ošetřovatelka.
"Ne, to tedy nemáte."
"No, chybí mi tam už jen to jahodové listí."
"Což je velmi důležité," podotkl významně, zavřel knihu, kterou si právě pročítal a podíval se z okna.
"Podle mě, bychom měli vyjít asi tak za dvě hodiny, takže jestli si chcete zkusit připravit ještě něco, tak máte možnost."
"A musí to být nutně něco léčivého?" zeptala se Laila šibalsky. Snape významně pozvedl obočí.
"Co tím myslíte?"
"Jen by mě zajímalo, jestli bych si nemohla vyzkoušet přípravu něčeho, co se nijak netýká mé práce. Něco jen tak ze zvědavosti."
"Studentům bych něco takového nedovolil, ale u vás….udělám výjimku. Ovšem nic za tím nehledejte, je to jen proto, že mě zajímá, co jste si zase vymyslela," uchechtl se a popošel k Laile o něco blíž.
"Co byste řekl nápoji lásky?" zeptala se se šibalským úsměvem Laila a také k němu popošla blíž. Když byla od Snapea už jen několik centimetrů, řekl téměř šeptem:
"Jeho příprava je velmi náročná a pokud zrovna vy nemáte vedle sebe někoho dostatečně způsobilého v přípravě lektvarů, mohl by to být váš poslední výtvor."
"Tak to můžu být ráda, že tu mám zrovna vás," šeptla Laila stejně jako on.
"Ano, to byste měla být opravdu ráda." Pokračoval Snape tiše a díval se při tom Laila do očí, aniž by se hnul.
"Tak…" začala Laila svoji další větu, ale než ji stihla dokončit, Snape ji políbil.
 


21.: Měsíční odvar 1/2

5. ledna 2011 v 19:11 | Laila |  Nejen práce
Bylo to už několik dnů, po tom se vrátili z neplánovaného výletu. Laila seděla u sebe v pokoji. Venku za okny už byla tma. Studenti na svých kolejích byly nepochybně ve svých postelích, až na pár výjimek, které právě rošťácky pobíhali po školy a otravovaly Filche.
Celý den se vlastně nestalo nic zvláštního, pokud ovšem nepočítáte pět studentů s naprosto stejnou nemocí. Bylo naprostou záhadou, jak je možné, že pět studentů, mělo tu samou nemoc, ty samé příznaky, stejně vysokou teplotu, krvácení z nosu a podobně. Pobíhala kolem nich dva dny, než se doslechla o nových cukrovinkách kolujících po Nebelvíru. Weasleyovi, nepochybně.
I přes to byl dnes večer na ošetřovně klid. Zdálo se téměř nemožné, že by se mohl naskytnout večer, kdy by tam neležel jediný pacient. Ale konečně se tak stalo a ona měla po dlouhé době možnost v klidu si zase číst.
Seděla tu už déle jak dvě hodiny a v klidu se věnovala četbě, když někdo potichoučku zaklepal na dvěře.
"Dále?" pozvala neznámého. Dveře se pomalu otevřely, jakoby za nimi stál někdo, kdo se bojí vejít. Do pokoje ale tentokrát už rázným krokem vešel Snape.
"Dobrý večer," řekl tiše.
"I vám, kolego. Co se děje?"
Snapeův ledový výraz přejel stín škodolibosti.
"Doufám, že nemáte co na práci. Na ošetřovně na Vás čeká velmi významný pacient," řekl ironicky.
"Významný? Kdo?"
"Překvapení pro Vás, jen se pojďte podívat," ušklíbnul se a zmizel zase za dveřmi.
Laila si založila stránku a vyrazila za ním. Byla zvědavá, co za vtípek to bude tentokrát.
Snape na ni čekal u postele, která byla jako jediná z celé ošetřovny ukrytá za neprůhledným závěsem. Byla zvědavá, kdo to je. Jen doufala, že to nebude další z případů krvácivých kokosek nebo něco tomu podobného. Protože jinak by tu její práce naprosto ztrácela smysl. Stačilo by napsat lísteček s postupem léčby a vylepit to na dveře.
Tenhle pacient ji však nezklamal. Jen stěží však hádala, kdo z Bradavických studentů by to mohl být, neboť jeho obličej byl pokryt čímsi odporným. Její domněnky však brzy potvrdil Snape.
"Pan Potter, se právě zapletl do souboje s panem Malfoyem a tohle si z něj odnesl. Snad se pro příště poučíte, Pottere." Ušklíbnul se na něj Snape. Harry se jen zhluboka nadechnul a raději mlčel.
"Předpokládám, Harry, že to bylo Bradavičnaté kouzlo, že?" zeptala se ošetřovatelka svého pacienta a naprosto nevnímala narážky svého kolegy.
"Ano," odpověděl Potter stručně.
"Zajímalo by mne," pokračovala dál Laila, "kolego, kdo vás donutil sem Pottera přivést?"
Škodolibý výraz se ze Snapeova obličeje okamžitě vytratil. Místo něj profesor opět nasadil ledovou masku.
"Dobrá," řekl, "Přístě ho tam tedy nechám, ať si ho sem dopraví, kdo chce. Já jsem dělal co mám. Jsem přece profesor a za studenty naší školy nesu určitou zodpovědnost." Zašklebil se naposledy a pak rychlým krokem opustil ošetřovnu.
"Netopejr!" sykla si pro sebe Laila.
"Jak to s ním můžete vydržet? Já ho mám jen nějakou hodinu týdně a nejraději bych ho zabil," zkonstatoval Harry.
"Kdyby tě teď slyšel, nechal by tě vyloučit se školy. Ani se nebojíš, že bych mu to mohla říct?"
"Myslím, že vám věřit můžu. Nejste zrovna…jak to říct….Smrtijed. Musí na vás být spoleh, když Vás Brumbál zaměstnal tady na škole."
"Takže si myslíš, že na každého, kdo je tu pod Brumbálovým vedením je spoleh?" ptala se ho, zatím co mu ošetřovala obličej.
"Myslím, si že ano. Přece jenom je to Brumbál. A ten ví, co dělá."
"Takže všichni. Což ovšem zahrnuje i profesora Snapea, víš to?" usmála se na něj s pozvednutým obočím a pak se zase dál věnovala práci. Harry syknul, když prováděla poslední kouzlo.
"Možná, že existuje jistá výjimka," zasmál se. I Laile se na tváři objevil úsměv nad jeho poznámkou.
"Tak hotovo," řekla mu. "Raději se od Zmijozelu drž dál. Jen nerada bych tě tu v takovém stavu viděla znovu.
"Vám se to řekne, vy za dva dny nehrajete famfrpál," zaprotestoval Harry.

K Lailině radosti se Harrymu zcela výjimečně nic nestalo. A k radosti ostatních, kromě Zmijozelu, vyhrál celý zápas Nebelvír. To vše se ovšem začalo odrážet na náladě studentů i profesorů. Studenti znepřátelených kolejí po sobě na chodbách metaly jednu kletbu za druhou, takže se na ošetřovně ukazovala více a více studentů. Profesorský sbor byl unaven z neustálého zadávání školních trestů či ubírání bodů kolejím. Tohle ovšem nemělo na ošetřovatelku vliv, protože se s učiteli často nevídala. Kromě jednoho. Snapea rozzuřilo každé slůvko, které někdo vyslovil směrem k němu. Zmijozel totiž v tomto roce neměl šanci na famfrpálový pohár a profesora lektvarů zřejmě znepokojilo, že jeho kolej nebude ani letos na prvním místě. Zlost si proto vybíjel na každém, koho potkal.

Asi po týdnu se však situace začala uklidňovat. Studentů na ošetřovně začalo ubývat a i profesoři se zdáli být klidnější. Se Snapem však jakoby nic nehlo. Stále se po hradě toulal ve svém stylu netopýra, ovšem tentokrát jakoby se zkřížil s baziliškem. Kdokoli se na něj podíval, zkameněl hrůzou. Studenti z něj začínali mít panickou hrůzu a tak si na ředitelovo doporučení, nebo spíše rozkaz vzal dovolenou. Rozhodl se ji však trávit ne někde v klidu mimo školu, ale na ošetřovně. Umínil si, že je tam nedostačující množství léčebných lektvarů, které je třeba doplnit a podle něj byla ošetřovatelka zdatná na výrobu takových lektvarů jen minimálně zdatná. Jediný, kdo to dokázal dokonale, byl prostě on.
"Dál, bradavičnatý lektvar," diktoval ošetřovatelce, která mu vše poslušně zapisovala.
"Ale toho je tam dostatek," odporovala mu Laila.
"Ne, to tedy rozhodně není!" zvýšil hlas a pokračoval. "Je tu sotva pár mililitrů. To vám se zdejšími studenty nevystačí ani na půl roku. Pište, kostirost, lektvar z mandragory, protibol, měsíční odvar. To by zatím mohlo stačit, zbytek uděláme příště. Vezměte ten seznam a pojďte se mnou. Přichystáme to ve sklepení, tady nic z přísad nenajdeme.
Laila nenápadně protočila oči v sloup, tak aby si toho nevšimnul. Nechtěla riskovat, že by zase vyletěl jako třaskavý skvorejš. Jenže…
"Já to viděl. Neodmlouvejte a pojďte. Alespoň se něčemu novému přiučíte."
Od doby, co byla ve sklepení naposledy, se tu nic nezměnilo. Pořád tu byla tma a chladno. Snape máchnul hůlkou a zapálil svíce. Místnost zaplavilo jemné světlo. Máchnul podruhé a na stole stál kotlík. Máchnul podruhé a vedle stál druhý.
"Na co tam čekáte? Samo se to nepřipraví," poškleboval se.
"A kde mám pracovat?" zeptala se opatrně. Snape ukázal na volné místo vedle sebe. Ošetřovatelce chvíli trvalo, než udělala první krůček směrem ke Snapeovi, ale nakonec se na své místo postavila.

Další články


Kam dál